Podle autorky onoho článku je . Jak si dotyčná – a to vlastně vcelku trefně – všímá, nejsou už prý dnešní muži opravdovými chlapy. Už nejsou často ani trochu mužní, a i když už snad takoví jsou, postrádají nejednou hodnoty, jež byly této polovině lidstva v minulosti připisovány.
Skutečný muž je podle této paní v dnešní době ohrožený druh. Protože pokud prý tato někde nějakého muže potká, co prý vidí?
– Osobu, jež je schopna na sebe napatlat ještě více kosmetiky, než dokáže ona coby žena, osobu vypiplanou do domnělé krásy a preciznosti natolik, že je to až proti přírodě.
– Osobu, jež se vesměs ani trochu nechová jako gentleman, a to ani v situacích, kdy by to mělo trknout každého jenom trochu myslícího jedince.
– Osobu, která už doma nedokáže ani nic opravit, je levá na jakékoliv domácí práce.
– Osobu, jež je nejednou hodně blízko hranice mezi klukem a „hošanem“.
Paní se tento stav věcí údajně nezamlouvá. A upřímně řečeno, nezamlouvá se ani mně a nejspíše ani nikomu, kdo ctí dosud hodnoty normálního světa. Z našeho pohledu tradičního a normálního světa, jenž je už těm popisovaným cizí.
I mně je dost proti srsti pozorovat zmalované tvory, kteří by měli být muži, i mně zrovna nesedí vystajlovaní hošani, zmalovaní, navonění, ozdobení a vyfešákovaní spíše jako děvčata, klidně i do růžova. I mně připadá nepatřičné, když se muž k ženě ani v do očí bijících případech nechová galantně, když není gentleman.
Paní sice připouští, že dodnes existují (totiž z mého úhlu pohledu mohu napsat, že existujeme) opravdoví muži, jaké známe z dob minulých generací, ovšem až příliš často na svůj vkus vidí pravý opak. Onu změkčilost a neschopnost zhostit se role chlapa.
A paní tak volá po záchraně opravdových chlapů, vedle nichž může být žena ženou.
Kterýžto názor s ní plně sdílím. Ovšem jsem skeptický, co se týká jeho naděje na úspěch.
Protože už jsme se dostali vlivem všemožných „dobrodějů“ a „humanistů“ do situace, kdy se to bude jen těžko vracet zpět nebo aspoň korigovat.
Protože se bojím, že kdyby se chlap veřejně pochlubil tím, co všechno doma dokázal sám udělat a spravit, byl by to v očích právě mnoha příslušnic něžného pohlaví jen odporný macho. A pokud by si snad troufnul říci něco jako „slečno, mohu vám pomoci s tou těžkou taškou?“, šlo by nejednou o hanebné znevažování sil dotyčné, o genderové nadřazování se ženám, diskriminaci a obtěžování.
A než si začínat něco s radikálními feministkami či #MeTooňkami, to radši po Krylovsku „lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít“.